V pondělí 23. října 2017 se žáci primy vydali na exkurzi po Uničově, v níž se během tří vyučovacích hodin zaměřili na současnost a minulost města v rámci mezipředmětových vztahů (občanská výchova, dějepis, hudební výchova, výtvarná výchova). Těžištěm výpravy byly významné památky v centru Uničova, jejichž prostřednictvím účastníci prezentovali svůj zájem o lokální historii i architektonické styly, neméně významný však byl hudební prvek v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Zastavili jsme se také u místních muzeí a v závěru exkurze absolvovali návštěvu Radniční věže, z jejíhož ochozu jsme zažili nádherný výhled na celý Uničov i jeho bližší a vzdálenější okolí.
Trasa samotné exkurze začala v 11 hodin přesunem od našeho gymnázia k renesanční budově Muzea U vodní branky. Odtud jsme se kolem komplexu bývalého minoritského kláštera s kostelem Povýšení sv. kříže (dnes koncertní síň) vydali k Muzeu vězeňství zvanému Šatlava a dále kolem jedné z budov Městského úřadu Uničov přišli do parku s pozůstatky středověké městské fortifikace. Její součástí je nejen okružní zeď s polokruhovými baštami, ale také Medelská brana, kterou jsme prošli směrem k Muzeu baroka a goticko-renesančnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Před kostelem nás uvítal pan ing. Jaroslav Kocůrek, uničovský varhaník, jenž nám uvnitř kostela podal zasvěcený výklad o zdejších varhanách a hře na tento výjimečný nástroj, kterou také předvedl. Poté nás čekala návštěva Městské radnice. Nejprve nás pan průvodce z Městské galerie dovedl do expozice archeologických nálezů Pravěk Uničovska, a poté jsme vystoupali na samotnou 45 metrů vysokou radniční věž. Z ochozu jsme shlédli nejen barokní památkové objekty na Masarykově náměstí pod námi (Mariánský sloup či kamenné kašny s orlem a Neptunem), ale jako na dlani jsme měli také střechy okolních domů, ulice, silnice a městské plochy. Přestože bychom se vydrželi dívat dlouhou dobu, čas vyměřený naší procházce po Uničově se přiblížil ke svému konci, a nám proto nezbývalo, než se rozloučit. Přesvědčení, že máme moc zajímavé město, nás však ještě dlouho bude provázet.
Luděk Ducháč