O koncentračních táborech toho víme z hodin docela dost. Kdo a proč je stavěl, kolik lidí v nich zahynulo. Vidět takový tábor na vlastní oči je však něco úplně jiného, než poslouchat výklad učitele. A proto jsme posledního dubnového dne vyrazili na exkurzi do bývalého tábora Gross Rosen u polského města Rogoźnica.
Vyrazili jsme už o šesté ráno. Bylo překvapivé, že asi po hodině jízdy autobusem po českých silnicích (ale spíše tankodromu) většina cestujících usnula. Z letargie nás však vytrhnul průvodce našeho zájezdu, spisovatel Milan Zacha Kučera, autor několika titulů o dějinách 2. světové války a odborník na problematiku nacistických koncentračních táborů. Po čtyřech hodinách jsme konečně dorazili na místo bývalého pracovního tábora Gross Rosen, kterým v letech 2. světové války prošlo více než 100 tisíc vězňů. Společně s polskou průvodkyní a panem Kučerou, který překládal, jsme si prošli celý areál tábora, zhlédli krátký dokumentární film se svědectvími pamětníků a také výstavní expozici s názvem „Box a fotbal“. Dozvěděli jsme se mnoho podrobností o děsivých podmínkách, které v táboře panovaly – například i to, že drsné zacházení a nesmírně tvrdá práce v kamenolomu většinu vězňů vždy během několika týdnů zahubily.
Po prohlídce tábora jsme opět nasedli do autobusu a vyrazili směrem k hoře Włodarz nedaleko Wałbrzychu, do podzemní továrny. Podzemní komplex Włodarz je spleť pravoúhlých štol vyražených v tvrdé rule, která tvoří hmotu Sovích hor, v nichž se nachází ještě několik podobných podzemních zařízení. Jak nám polský průvodce vysvětlil, celý komplex vypadá jako tabulka čokolády. Protože je velká část štol dnes zatopena podzemní vodou, museli jsme část cesty absolvovat na lodičkách, což byl nejspíš nejlepší zážitek z celého dne. Musím ocenit našeho pana průvodce, který touto válečnou tematikou doslova žije, a proto nám dokázal odpovědět na každý dotaz. Myslím si, že se tato akce povedla a těším se na další.
David Šebesta, 2.A