80. výročí vylodění Spojenců v Normandii se stalo více než dobrým důvodem, aby 34 gymnazistů opustilo na týden své školní lavice a v doprovodu dějepisářů Mgr. Luďka Ducháče a Mgr. Aleše Langera se vydalo vstříc stovkám kilometrů, které dělí Uničov od normandských pláží.
Po celonočním přejezdu jsme nejprve zastavili ve východofrancouzském Verdunu, jehož blízké okolí se stalo dějištěm největší, deset měsíců trvající bitvy první světové války. Zde jsme navštívili monumentální památník válečných obětí, Douaumontskou kostnici s rozlehlým vojenským hřbitovem, a stejně působivá byla i krajina se zaniklou vesnicí s krátery po dělostřelecké palbě, kterou jsme se cestou k památníku prošli. Druhé zastavení patřilo katedrále Notre-Dame v Remeši, v níž byl korunován nespočet franských a francouzských králů (včetně toho úplně prvního – merovejského Chlodvíka I.). Večer jsme už ale strávili v uličkách a na plážích normandského přístavního letoviska Dieppe, kde se spojenecká vojska v rámci operace Jubilee poprvé pokusila o vylodění na francouzském pobřeží, obsazeném německou armádou, již roku 1942.
Následujícího dne jsme se již vydali na místa spojená se slavným Dnem D, který odstartoval spojeneckou operaci Overlord. Ráno byla na programu prohlídka části Hitlerova Atlantického valu - Batterie de Longues-sur-Mer. Pak jsme se na chvíli vrátili do středověkých časů, když jsme si v nedalekém městě Bayeux prohlédli úchvatnou, téměř 70 metrů dlouhou vyšívanou tkaninu, zachycující zejména památné střetnutí mezi Anglosasy a Normany s vítězstvím Viléma Dobyvatele v bitvě u Hastingsu roku 1066 a jeho dosednutí na anglický trůn. V Bayeux jsme samozřejmě nemohli vynechat muzeum věnované bojům v Normandii v roce 1944 – Musée Mémorial de la Bataille de Normandie s autentickou vojenskou technikou a popisem bojových akcí den za dnem. Další zastávkou poté bylo přímořské letovisko Arromanches-les-Bains, které 6. 6. 1944 patřilo do britského vyloďovacího sektoru s kódovým označením Gold. V ulicích městečka jsme se k pláži proklestili davy fanoušků vojenské historie a stálo to za to - za vše lze zmínit například obojživelné vozidlo v akci a zbytky umělého plovoucího přístavu Mulberry B, který při vylodění Spojenců sehrál velmi důležitou úlohu.
Největší a nejznámější z pěti vyloďovacích pláží – pláž Omaha – jsme navštívili 4. června. Zblízka jsme sledovali intenzivní přípravy na vrcholnou akci letošních jubilejních oslav, které zde měly proběhnout za dva dny za účasti hlav řady zemí světa, včetně prezidentů USA, Francie i ČR. V Colleville-sur-Mer bylo k vidění obrovské množství nejrůznější vojenské techniky – tanky, obrněné transportéry, nákladní (suchozemská i obojživelná) vozidla a všudypřítomné džípy. Samozřejmě jsme nemohli opomenout návštěvu zdejšího velmi působivého pietního místa – největšího amerického vojenského hřbitova v Evropě s řadami křížů a Davidových hvězd, známého též z úvodních záběrů filmu Zachraňte vojína Ryana. Nedaleko od pobřeží se toho dne již pohybovaly válečné lodě a po nebi se proháněly nejrůznější typy vojenských letadel a vrtulníků. Cestou k pláži Omaha jsme tohoto dne lesní procházkou našlapali další kilometry, ale stálo to za to. Pocity, které snad v každém z nás vzbuzovala chůze po pláži, se těžko dají přenést do textu. A těsně před autobusovým přesunem na nocleh do Avranches se nám poštěstilo pozorovat ukázkové přelety formací vojenských letadel přímo nad obcí Saint-Laurent-sur-Mer.
Po noci strávené v hotelu Patton ve městě Avranches jsme se ráno probudili do šedivého a nevlídného dne. Vydatná snídaně a vidina návštěvy úžasné středověké památky Mont Saint-Michel nám ovšem zvedly náladu. Na přílivový ostrov s proslulým klášterem jsme se vydali pěšky po mostě, ale než jsme jej překonali, vyčasilo se, a po zbytek dne nás provázelo krásné slunečné počasí. Před vstupem do klášterního areálu jsme museli všichni bez výjimky absolvovat kontrolu v detekčním rámu, někteří poté ještě předložili ke kontrole obsahy svých zavazadel. Naštěstí v nich nebyl objeven žádný závadný předmět, takže nám nic nebránilo v prohlídce dechberoucího architektonického skvostu, jehož prvotní podoba – modlitební kaple – se na pobřeží kanálu La Manche vypínala již v 8. století.
Na cestě z Mont Saint-Michel jsme udělali krátkou zajížďku k devítimetrovému menhiru Champ-Dolent z pátého tisíciletí př. n. l. u městečka Dol-de-Bretagne. Tím jsme při našem putování dočasně opustili Normandii a překročili hranici Bretaně, dalšího svérázného historického regionu Francie.
Naším příštím cílem se poté stal známý přístav Saint-Malo, rodiště významných námořníků – „objevitele“ Kanady Jacquese Cartiera a nejslavnějšího z francouzských korzárů, Roberta Surcoufa. Protože zatím nezačala turistická sezóna, mohli si jsme si užít atmosféru jindy turisty obleženého města bez obvyklých přeplněných ulic a vychutnat si zaslouženou večeři.
V Saint-Malo jsme zůstali přes noc a ráno zamířili zpět do Normandie, tentokrát do městečka Sainte-Mère-Église na jihovýchodě poloostrova Cotentin. Právě tady byli 6. června 1944 již o půl druhé v noci vysazováni spojenečtí parašutisté (jeden z nich, John Steele, vstoupil do dějin svým nezáměrným přistáním na věži místního kostela) a Sainte-Mère-Église se stalo první obcí, do níž Dne D pronikly americké jednotky. Centrum města bylo v tento výroční den zcela zaplněno návštěvníky, vojáky, členy klubů vojenské historie, televizními štáby a opět všudypřítomnou dobovou vojenskou technikou. Mezi hosty jsme spatřili i stoleté veterány tehdejších bojů, kteří byli na všech místech vítáni spontánním potleskem.
Ze Sainte-Mère-Église jsme se vydali ještě na nejzápadnější z vyloďovacích pláží, známou pod kódovým označením Utah. Dnes na ní neznělo dunění dělostřelecké palby a štěkot kulometů, takže jsme se mohli věnovat sběru mušlí a pozorovat džípy, které se po odlivem odkryté pláži proháněly sem a tam, a někteří zde též prohodili pár slov s dvouhvězdičkovým americkým generálem Ryanem.
Poslední nocleh v severní Francii nás pak čekal opět v Dieppe. Ráno a dopoledne jsme se ještě jednou prošli probouzejícím se městem, individuálně navštívili místní hrad a katedrálu, pořídili poslední suvenýry a v poledne nastoupili do autobusu ke zpáteční cestě do Uničova.
Byl to náročný a intenzivní, ale krásný výlet. Au revoir, Normandie.