V pondělí 17. října v 8.00 hodin ráno vyjel z parkoviště Gymnázia Uničov malý červený autobus naložený houslemi, flétnami, kytarami, klarinetem, kontrabasem, stojánky na noty a především dvaceti pěti natěšenými mladými hudebníky, dvěma uvolněnými profesory a sympatickým řidičem Frantou.
Cesta probíhala v rytmu písní a kytar, za doprovodu šustění sáčků a alobalů při rozbalování řízků a dobrůtek, které nám připravily naše maminky. Kolem sedmé hodiny večer jsme konečně dorazili na místo – na Gymnázium Alberta Schweitzera v Laichingen, kde na nás již s otevřenou náručí čekaly naše hostitelské rodiny.
Druhý den ráno jsme se s našimi německými kamarády odebrali do školy, abychom se s nimi zúčastnili několika vyučovacích hodin. Po jejich skončení se naše česká skupina vypravila na místní radnici, kde nás čekalo setkání s usměvavým laichingenským starostou. V odpoledních hodinách jsme podnikli výlet do blízkého města Ulm. Navštívili jsme jeho historickou část
Fischerviertel (Rybářskou čtvrť). Z tohoto výletu si všichni budeme ještě dlouho pamatovat výstup po 768 schodech do katedrály Münster, nejvyšší kostelní věže na světě.
Třetí den jsme měli v plánu návštěvu Stuttgartu. Nejdřív jsme zavítali do muzea slavné automobilky Porsche a potom se rozutekli v centru města po nákupech, neboť si každý chtěl přivézt domů něco malého na památku. Potěšilo nás milé setkání s prodavačem pizzy, který nás po několikaminutovém rozhodování, zda si objednat anglicky nebo německy, překvapivě oslovil větou „Na mně můžete česky, já su od Plzně.“
Čtvrteční dopoledne probíhalo ve znamení generálky našeho orchestru spolu s orchestrem Gymnázia Alberta Schweitzera. Po zkoušce jsme se vydali na krátkou návštěvu městečka Blaubeuren proslulého jezírkem napájeným průzračnou vodou místního rozsáhlého jeskynního systému. Během této návštěvy jsme už všichni nervózně přemýšleli o nadcházejícím večeru, na který byl plánován koncert.
Vlastnímu představení našeho orchestru předcházelo vystoupení místního orchestru a sólistů. Německý orchestr mimo jiné podal vynikající interpretaci Feuerwerkmusik F. Händela (Hudba k ohňostroji). Velký aplaus sklidila i jednotlivá vystoupení sólistů, jak německých, tak českých. Závěr koncertního večera patřil našemu orchestru, který tradičně předvedl skvělý výkon a vychutnal si zasloužené ovace. Naše vystoupení jsme uzavřeli symbolickým Valčíkem na rozloučenou, který jsme si zahráli společně s našimi německými přáteli.
V pátek ráno jsme se se slzami v očích rozloučili s hostitelskými rodinami. Jakmile jsme všichni obsadili svá místa v autobuse, vytáhli naši němečtí přátelé bílé šátky a mávali, dokud jsme jim nezmizeli z dohledu. Notnou chvíli zavládlo v autobuse dojemné ticho. Po deseti hodinách jsme dorazili domů sice unaveni, ale plni dojmů, zážitků a vzpomínek na nová přátelství.
Závěrem musíme poděkovat nejen našim skvělým a ochotným profesorům Zuzaně Loutocké a Radimu Chmelíkovi, ale také Česko-německému fondu budoucnosti, který nám tuto cestu umožnil výrazným finančním přispěním. Věřím, že podobné projekty mají smysl nejen z hlediska sbližování mladých lidí z Evropské unie, ale i z hlediska uměleckého. Opět se potvrdilo, že úroveň hudebního vzdělání v České republice je vysoká a je jen na nás, abychom tyto tradice udržovali a prohlubovali.
Hana Wrnatová, oktáva