V úterý 13. března se zájemci z řad studentů vyššího gymnázia vydali do Olomouce na seminář tvůrčího psaní aneb „Krocení literární múzy“. Kurz, pořádaný Památníkem písemnictví na Moravě, byl zaměřen na podněcování fantazie a vybízel ke tvůrčí spisovatelské činnosti. Zároveň motivoval i k zapojení do literární soutěže, která letos nese název „Století to letí“. Během semináře si mohli přítomní vyzkoušet vytváření asociací, psaní krátkého příběhu na zadané téma a jejich fantazie zapracovala i na tvorbě fiktivní pohádkové postavy. Studenti si mohli navzájem přečíst své výtvory, což bylo pro ostatní také inspirací. Všichni zúčastnění by přivítali delší trvání kurzu, nicméně i přesto byli spokojeni.
Zde je ukázka jednoho z tvůrčích úkolů, který byl účastníkům semináře zadán: paní lektorka několikrát předala různým studentům knihu a zapsala si slovo, které je po jejím otevření na náhodné stránce jako první zaujalo. Tato slova-brokovnice, barvy, stál jsem, šikovnost a copak-se stala podkladem pro krátký příběh s tématem „Noc na zámku“. Za pět minut vznikla celá řada zajímavých výtvorů, z nichž každý byl jedinečný. Takto se s touto výzvou vypořádaly dvě z účastnic semináře:
Noc na zámku (1)
„Copak zkazím všecko, na co sáhnu?“ rozčilovala se moje společnice a hystericky vzpínala ruce k nebi, které s nastávajícím večerem získávalo rudou barvu: „Proč jsi mi tu brokovnici vůbec půjčoval?!“ osopila se na mě. Já jsem na tom nádvoří jen klidně stál a sledoval, jak miss Šikovnost obchází sem a tam jako lvice v kleci. „Alespoň nás tu nikdo nenajde. A čeká nás romantická noc na zámku,“ odtušil jsem hořce, poslouchaje přibližující se zvuk policejních sirén.
Noc na zámku (2)
Copak jsem komu provedl, že jsem tu zůstal úplně sám? Celý den, celý ten zatracený školní výlet jen nevědomky, zcela omámeně koukám kolem sebe jako zfetovaný. Barvy jsou pestřejší, smysly intenzivnější… Že by mě někdo skutečně zdrogoval? Prolétám chodbami zářícího zámku, kolem mě voní z nějakého důvodu jahody a já se usmívám jako blbeček. A pak bum. Musel jsem se asi praštit nebo něco, vím jen, že jsem se probudil v noci. Na záchodcích. Zámeckých záchodcích. Už dřív jsem si říkal, že s mou šikovností je možné vše, ale tohle mě nenapadlo. Než jsem si však v hlavě stačil urovnat fakta, zadek se mi svezl ze záchodového prkýnka a já, ve snaze se o něj zachytit, jsem strčil celou ruku dovnitř. S výkřikem jsem vystartovat jako náboj z brokovnice, ale kabinku jsem neopustil. Jen jsem tam stál a pozoroval své ke kotníkům stažené kalhoty.
Za účastníky semináře Berenika Stloukalová, Marie Sobalová a Jan Čekel, septima