Aktivity školy

majales_22_3

majales_22_36

majales_22_32

majales_22_5

majales_22_15

majales_22_7

V pátek 6. května odpoledne proběhl již 20. ročník Majálesu Gymnázia Uničov a myslím, že ho právem můžeme označit za velmi vydařený. Nevyzpytatelné počasí s námi sice trošku laškovalo, ale nakonec, jak už to v pohádkách bývá, dobro zvítězilo nad zlem, které tak podlehlo ohromné síle bujarého veselí a nadšení studentů vyměnit alespoň jeden den klasické školní rutiny za veselou taškařici, vyrazit do ulic a pobavit sebe i ostatní. Studenti septimy a 3. A coby organizátoři celé akce tentokrát zvolili téma DISNEYLAND GYMUN aneb Království pohádek. Do role krále byl nominován profesor gymnázia Roman Kobylka a jako královna sličná studentka gymnázia Daniela Dorušáková. Ti se svého úkolu zhostili s naprostou profesionalitou a ukázali, že smysl pro humor a studentskou recesi jim rozhodně není cizí. Měli ovšem poněkud ztíženou situaci, neboť museli splnit důležitou podmínku. A to udržet se v sedle koně. Oba ji zvládli na výbornou, pouze koník se rozhodl, že krále na svém hřbetě prostě nepoveze. Duchaplný vládce majálesu vše záhy vyřešil a svou královskou choť ladně sedící na poklidném oři si dovedl až k trůnu pěšky.

Zaplněné náměstí už mělo za sebou úvodní představení taneční skupiny Styl Dance pod vedením naší bývalé studentky Jitky Přivřelové a nedočkavě očekávalo majálesový průvod. Po úvodním veselém reji Mickey Mousů ze septimy a 3. A, královském projevu a předání Korunovačních listin se přistoupilo k vystoupení samotných studentů. Jednotlivé třídy postupně věrně a současně osobitě předvedly ukázky zvolených Disney příběhů, z nichž si pak královský pár vybral tři nejpovedenější, aby jim mohl po zásluze pogratulovat a předat majálesové diplomy a dorty. Rozhodování však nebylo vůbec jednoduché, protože všichni studenti byli výborní a mimořádně přesvědčiví. Nejvíce krále s královnou oslovila prima s pohádkou Na vlásku. Na druhém místě stanula třída kvinta, jejichž Medvídek Pú by dozajista pobavil i samotného pana Disneyho. Třetí místo obsadila 2.A, která skvěle předvedla svou Krásku a zvíře. Programem nás profesionálně provázelo duo Matyáš Pik a František Loutocký.

no_backpack_4

no_backpack_12

no_backpack_9

no_backpack_8

no_backpack_11

no_backpack_6

Poslední dubnový pátek měli maturanti poslední zvonění - a my ostatní jsme tentokrát nechali doma všechny své aktovky či školní batohy. Byl totiž No Backpack Day. Takže jsme své učebnice, sešity, tužky a pravítka naládovali do nákupních košíků, vozíků, odpadkových košů, pojízdných regálů, zvířecích přepravek a dalších roztodivných úložných a transportních předmětů - a o hlavní přestávce jsme se s našimi proprietami vyfotografovali.

posledni_zvoneni_2022_34

posledni_zvoneni_2022_24

posledni_zvoneni_2022_21

posledni_zvoneni_2022_20

posledni_zvoneni_2022_7

posledni_zvoneni_2022_26

Posledním zvoněním se minulý týden se svou školou rozloučili oktaváni a čtvrťáci. V těchto dnech podstupují didaktické maturitní testy a v polovině května završí své středoškolské studium závěrečnou ústní zkouškou. Držíme jim palce, aby jejich výsledky byly právě takové, jaké si přejí.

Letošní Velikonoce strávilo 25 studentů Gymnázia Uničov poněkud netradičně. První prázdninový den zahájili velmi časně, aby se již ve 4:15 sešli na vlakovém nádraží v Zábřehu na Moravě, odkud se přepravili do Prahy. Tam už na celou skupinu v čele s vyučující angličtiny S. Kropáčovou čekal speciální autobus zajištěný CK Kristof, který nás odvezl na letiště V. Havla.
Do Londýna se pravidelně vydáváme už neuvěřitelných 26 let. Tentokrát jsme poprvé zvolili leteckou variantu s ubytováním v hotelu, kterou nám na míru připravila výše zmíněná CK. Za dvě hodiny plynulého letu s British Airways jsme bezpečně přistáli na největším evropském letišti Heathrow, kde jsme přesedli na slavné londýnské metro, kterému nikdo neřekne jinak než Tube (trubka, tubus) a zanedlouho jsme se objevili u hotelu Ibis. Chvilka odpočinku a vzhůru do víru velkoměsta. Zbytek dne jsme strávili prohlídkou nejstarší části Londýna, the City, plné majestátních historických budov mezi nimiž se tísní supermoderní mrakodrapy prazvláštních tvarů, na nichž se architekti vskutku vyřádili. Ze zahrady na střeše jednoho z nich zvané The Garden at 120 se nám otevřel úžasný výhled na celou oblast londýnského hradu Tower včetně slavného zvedacího mostu Tower Bridge, na protější břeh řeky Temže s budovou radnice, kterou nelze přehlédnout. Pro svůj nezvyklý tvar dostala celou řadu přezdívek, od motorkářské helmy, přes cibuli až po vajíčko, které se ujalo nejvíce.
Druhý den jsme po kvalitní snídani využili krásného přímo letního počasí a vyrazili do Kew Gardens, největší botanické zahrady na světě, kde na nás čekala mnohá překvapení – procházka ve výšce 18 m mezi korunami stromů, pobyli jsme v ultramoderním 17 m vysokém včelím úlu a navštívili nejmenší z královských paláců Kew Palace. Romantické dopoledne v přírodě jsme vystřídali hektickým odpolednem v mondénní, alternativní čtvrti Camden Town, plné typických obchůdků, stánků, pouličních muzikantů, zpěváků, davů turistů, prostě pravý londýnský mumraj.
Další den nás čekal královský Londýn – sídlo královny Buckingham Palace, opatství Westmister Abbey, budovy parlamentu Houses of Parliament se slavnou věží Big Ben. Příjemnou slunečnou atmosféru umocňovalo několik skotských dudáků, jejichž tóny se příjemně nesly do všech koutů a přehlušovaly tak dopravní hluk velkoměsta. Nedaleko Londýnského Oka, což je největší vyhlídkové kolo v Evropě, jsme se nalodili na katamarán, takový vyhlídkový vodní taxík, který nás převezl do čtvrti Greenwich, abychom se mohli rozkročit nad nultým poledníkem a stát tak současně na obou polokoulích.
Nedělní ráno jsme toulky městem zaměnili za toulky v obřím Přírodopisném muzeu (Natural History Museum), které je známé především svou sbírkou koster dinosaurů, jinými slovy život a Země v sedmi milionech exponátů. Mimo jiné je zde možné v pravidelných intervalech na vlastní kůži pocítit i zemětřesení. Odpolední nakupování v moderní části Stratford nám bohužel nevyšlo, za což může fotbalový zápas, na který se hrnuly tisíce natěšených fanoušků, takže obchodní centra se raději uzavřela. Z jakého důvodu však nefungovaly obchody ani v nejdelší a největší nákupní ulici Oxford Street, kam jsme se s nadějí přemístili, nám zůstalo záhadou. Velikonoční pondělí nám však vyšlo vstříc a téměř celá pěší zóna u našeho hotelu nám otevřela své brány, a tak jsme poslední hodinku před odjezdem na letiště náležitě využili a ukojili své choutky utratit vše, co nám zbylo. Nakonec uspokojeni a obohaceni o množství nových poznatků, zkušeností a nezapomenutelných zážitků jsme se usadili do letadla a s lehkým pocitem lítosti opustili pohádkovou ostrovní monarchii.

Mgr. Světlana Kropáčová